KECAL
Jak vám pravím, pane kmotře,
i vy jste dal své slovo,
a když jste to slovo vyřkl,
všecko je hotovo.
Jen se ve mne důvěřujte,
mám rozumu tolik,
že neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vaše
bude zpěčovati,
uzříte, jak ji naučím
pěkně poslouchati.
Jak vám pravím atd.
KRUŠINA
No, co říkáš, matko?
Já jsem spokojen.
LUDMILA
To se nedá provést
za jedinký den,
potřeba tu přemýšleti
a poptat se nevěsty,
jestli nějaká překážka
nevloží se do cesty.
KECAL
Co překážka! Vaše vůle
a má chytrost zvítězí
nade vším, co překážkou
se sňatku nám kde objeví.
LUDMILA
Přijde na to, jaký je ženich.
KECAL
Jaký ženich, jaký ženich?
Marnát’ věru otázka,
že je dobrý, pochopíte,
když za něho ručím já!
Tobiáše Míchu znáte,
neznáte-li, pravím vám,
že za jeho krásný statek
hned čtyřicet tisíc dám.
Jak vám pravím atd.
LUDMILA
To se nedá provést za jediný den.
KRUŠINA
Já jsem spokojen.
KECAL
Jen se ve mne důvěřujte atd.
KRUŠINA
Ovšem, Tobiáše Míchu znám
už od dětství, má dva syny,
Jeníka z první manželky
a Vaška z druhé,
z těch neznám ani jednoho, ani druhého.
KECAL
To je pravda. Vy jste se ale před dávnými
lety rukou dáním před svědky zavázal,
že dáte dceru svou jeho synovi.
LUDMILA
A za kterého syna to vlastně mluvíte?
KECAL
Za kterého? Vždyt’ nemá než jednoho-Vaška.
Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.
Nikdo o něm neví.
KRUŠINA
Nu, a jakýpak je ten Vašek?
Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?
KECAL
Mladík slušný a mravů víc tichých,
neváží si žertů a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na něm vady ani viny,
všecky matky by si přály syny
s duší jak Vaškova, přemilou.
Mladík slušný atd.
Není velký ani malý,
není tučný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ni hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, všecko v míře pravé,
tělo jako lípa zdravé -
statek za třicet tisíc.
Nuže, kdo si přeje víc?
Mladík slušný atd. |
KECAL
Nagu öeldud, pan Krušina,
meil on antud sõna,
ja kui kord on antud sõna,
siis oma sõna pea
ja asjad korda sea.
Aina julgelt usaldage mind,
siis kõik on hea!
Hästi mul jagab pea,
sest ma ette juba kõike tean,
mind keegi iial alt ei vea.
Ent kui teie kena tütar
tõrgub vastu aina,
nõu annan, kuidas kohe ta
hakkab sõna kuulma.
Nagu öeldud...
KRUŠINA
Noh, mis sa arvad, ema?
Kord sõna antud sai.
LUDMILA
Kuid mulle näib,
et kõik liialt kähku käib.
Tarvis rohkem läbi mõelda
ja ehk on mõrsjal miskit öelda,
mine tea, mis tõkked
ootamatult on veel ees.
KECAL
Tea mis tõkked! Teil on soov,
kindel tahe, mul kaval pea,
siin asjakäik saab lahe,
ei tõkkeid siis meil keegi sea!
LUDMILA
Enne vaja vaadata peigmeest.
KECAL
Näha peigmeest, näha peigmeest?
Ah, või see ongi tõke!
Peig on lugupeetud perest,
tema eest võin anda pea!
Tobiaše Michat teate?
Te vist ei tea? Ütlen siis -
tema talu üksi vaid
on nelikümmend tuhat väärt!
Nagu öeldud...
LUDMILA
Kuid mulle näib, et kõik liialt kähku käib.
KRUŠINA
Kord sõna antud sai.
KECAL
Usaldage siin mu võimeid...
KRUŠINA
Tõsi! Tobiaše Michat tean
lapsest saadik, tal on vist kaks poega,
neist Jenik ühelt naiselt,
Vašek teiselt,
ei kummastki pole meil teada midagi.
KECAL
See on õige. Kuid eks aastate eest,
kui laenasite temalt, tõotasite kõigi kuuldes,
et teie tütrega naitub tema poeg.
LUDMILA
Ja kumba poega te soovitate meile siin?
KECAL
Kuidas kumba? Tal on üksainus poeg - Vašek!
Vanem poeg tema eelmisest naisest on hulkur vist;
või koguni surnud.
KRUŠINA
Noh ja milline on see Vašek?
Miks ei ole täna teda kaasas teil?
KECAL
Mõistlik nooruk, on vaikne ta loomult,
ei nori tüli ega lausu liigset sõna,
viisakad kombed ja vagur hingelt kui lambatall.
Viina ega õlut ei joo tema,
sellist poega ihkab iga ema
nagu on see nende noorem poeg.
Mõistlik nooruk on...
Kasvu poolest on tal kõike -
pole suur, ei ole väike,
pole tüse ega niru,
pole lonkur ega loru,
ei ta ole kurt, ei pime.
Palgel kumab koidujume,
pole temal halba haigust -
kere nagu tammepakust,
lisaks kolmkümmend tuhat rahas!
Öelge nüüd, kes on parem veel?
Mõistlik nooruk... |
Käsitsi kirjutatud tõlge noodiridade pealt. |